Jestli soudruhům v minulosti na něčem záleželo, pak třeba i na tom, aby měli lidé kde bydlet. Vzhledem k tomu, jak to vyřešili, se sice nedá mluvit o nějaké zvláštní lidumilnosti, ale aspoň se podařilo lidem ucpat ústa. Prostě se u nás postavila spousta fádních, neatraktivních a jako vejce vejci se podobajících šedivých paneláků, kam se lidé nastěhovali, a to do bytů vybavených podobně neatraktivně. Betonové stěny se vytapetovaly, daly se sem umakartové koupelny a tuctové kuchyňské linky a bylo to. Když měl obyvatel takového panelákového bytu známosti nebo příbuzné v kapitalistické cizině, kteří mu poslali nějakou tu konvertibilní měnu použitelnou k nákupům v Tuzexu, dodatečně si takový svůj byt nějak vylepšil, a když ne, používalo se tu po léta to, co sem bylo univerzálně nainstalováno.
A existují byty, kde jsou třeba ony hrozně vypadající kuchyňské linky dodnes. Svůj účel pro někoho akceptovatelně plní, tak co? Ale dnes už máme my lidé na výběr. A tak se spousta lidí rozhodla ono tehdejší strašné vybavení vyměnit za lepší. A někteří z nás tak činí dodnes. A co to znamená? Třeba i to, že si my lidé pořizujeme i daleko lepší kuchyně.
Dnes už se přece nabízejí i kuchyně na míru do paneláku, a ty vypadají natolik dobře, že se jim prostě jen těžko odolává. Takže je dost lidí, kteří vyhodili onen hrozný umakart. A namísto toho si pořídili nebo pořizují to, co jim tu daleko lépe vyhovuje. Přičemž si nemusí vybírat jenom z toho hotového, co se nabízí v obchodech. Každý z nás si může také udělat svou vlastní představu, jak má jeho kuchyně vypadat, a pak si ji může nechat přesně takovou udělat. Do posledního detailu, protože dnes už máme i řemeslníky, kteří si s tím jsou ochotni dát tu práci. A věřte mi, že když pak člověk přijde ze ‚socialistické‘ panelákové kuchyně do té moderní, na míru udělané, pozná rozdíl na první pohled.